Když nám v červnu umřela naše milovaná fenka sharpeie Casey, věděli jsme, že si určitě pořídíme dalšího psa. Strakáče jsem znala od 2 kamarádek a moc se mi líbili. Začala jsem hledat na netu a na doporučení chovné stanice a narazila jsem na chovnou stanici Bonasa Sorbus v Mařenicích. Napsala jsem paní Jeřábkové, jestli čirou náhodou nemá volnou fenku, ale bohužel byly všechny zadané. Rozlíželi jsme se i po útulcích, ale když mi paní Jeřábková napsala, že jednen zájemce odřekl, bylo rozhodnuto. Jeli jsme začátkem září na svatbu do Jablonce, takže jsme cestu spojili. Pravda, naše prosba, zda se můžeme nejdříve někde převléknout ze společenských oděvů do džínů, Jeřábkovi asi trochu zaskočila, ale dovolili nám se převléci v kuchyni a sami čekali venku :). Dcera Míša si po chvíli hraní se štěňátky vybrala Balzu a já Blumu, protože před námi byla ještě jedna zájemkyně. Ta si nakonec vybrala Blumu, takže dcera skákala radostí a já taky, protože mi to bylo celkem jedno, která to bude, byly obě nádherné.

A pak už jsme jen hltali fotky na stránkách a zprávy o tom, jak se mají pejskové k světu. Konečně nastal ten dlouho očekávaný den 20. října 2012 a my brzy ráno vyrazili pro Bonnie. Jeli jsme pěkně celá rodina, aby poznala celou smečku hned. Většina štěńátek už byla v tu dobu pryč, ale ti 3, co nás vítali úplně stačili. Snažili se dostat ven z ohrádky a když si k nim dcera s přítelem vlezli do ohrádky, moc se jim líbily tkaničky.

Když jsme si Balzu - Bonnie vedli k autu, Cibulka u plotu smutnila a Bonnie taky. Vzali jsme s sebou na radu kamarádky košík na prádlo a docela se osvědčil. Ze začátku bylo sice dost kvílení, ale nakonec usnula a vzbudila se až doma v Praze před domem. Cestou jsme zvládli i jedno vyčůrání.

Příchod domů nebyl nijak dramatický, žádné další domácí zvířátko už nemáme. Vše si řádně prohlédla a ochutnala.